Vztahy a osamění v cizině

aneb co si neseme z ČR s sebou

Pocity osamění jsou jedním z nějvětších a nejpalčivějších témat Čechů v zahraničí v rámci našich konzultací. V předchozích článcích na našem blogu jsme rozebíraly, co je to osamění, jaké jsou jeho příčiny a jak z něho ven. Jistě se shodneme na tom, že vztahy obecně jsou velmi účinný prostředek proti samotě. Změníme-li zemi, začínáme utvářet náš sociální život – a s tím spojenou sociální identitu – prakticky od začátku. Pro někoho je to snažší, pro někoho tvrdší oříšek. Ale co když patříme k lidem, kterým se utvářet hluboké nebo dlouhodobé vztahy prostě nedaří?

Odkud se bere naše schopnost vytvářet a udržovat vztahy a co s ní?

Někteří lidé stráví roky bez partnera či opravdových přátel, ačkoliv po vztazích velmi touží. Je to otázka osobnosti, povahy, vysokých nároků na ostatní? Nebo se z toho už stal zvyk postarat se o sebe výhradně sám/a? Tyto jedince často charakterizují společné rysy, jejichž původ lze spolehlivě datovat do dětských let. Tato „nedobrovolná“ samota může být způsobena tzv. ambivalencí: na jedné straně dotyčný touží po vztahu a fyzické blízkosti, na straně druhé je sužován vědomým (ovšem ještě častěji nevědomým) strachem. O jaké strachy se v těchto případech může konkrétně jednat?

Mohou blízké vztahy nahánět strach?

Nejčastěji se dere do popředí strach ze ztráty. Když vstoupím do vztahu, je zde přítomné riziko, že to nevyjde, že budu opuštěn/a. Obzvláště lidé s nedostatečně vyvinutým sebevědomím se mohou vnímat jako méněcenní a automaticky s touto ztrátou počítají na základě myšlenek „Jen až mě skutečně poznáš, zjistíš, jaký/á opravdu jsem, tak o mě ztratíš zájem“. A jak se tento strach ve vztazích konkrétně projevuje? Je možné, že dotyčný pociťuje tak silný strach z toho být zraněn (opuštěn), že se pro jistotu do žádného vztahu ani nepustí. Další častou možností je, že se dotyční jedinci jako děti naučili přizpůsobit se nárokům rodičů a lásku si tímto zasloužit. Tato zkušenost prodělaná v dětství může vést k tomu, že strach sám o sobě už není vědomě pociťován a přetrvává pouze pocit tlaku na přizpůsobení. Takoví lidé se cítí rychle ve vztahu nesvobodní a přetíženi.

Je to ten pravý/ ta pravá?

Přesto není vyloučeno, že se lidé zamilují. Po kratší nebo delší fázi zamilovanosti nastává fenomén zaměřené pozornosti na partnerovy slabé stránky. Je to opravdu pro mě ten pravý/á? Přece jen není úplně hezký/á, ten slovní projev mě nervuje, kdo ví, jestli mi vůbec rozumí atd. Přesunutím fokusu na nedostatky city spolehlivě ochladnou a usnadní se rozhodnutí ze vztahu vycouvat.

Jak zmírnit pocity osamění ve vztahu?

REFLEXE toho, jak jsme se naučili v dětství utvářet vztahy, nám může velmi usnadnit život. Dá nám možnost se rozhodnout, zda chceme nebo nechceme na svojí situaci něco měnit.

Líbilo by se Vám ujasnit si, kam a jak dál?

Rády Vám s tím pomůžeme na online konzultaci.