Je důležité se zamyslet, jak ho postupně naučit, že manipulace není běžnou součástí života. Všichni rodiče chtějí pro své dítě to nejlepší, ale mnoho z nás ve výchově kopíruje, jak se k nám chovali naše rodiče. To je normální, naučené vzorce chování nám šetří energii, nemusíme neustále vše analyzovat. Tyto vzorce jsou ale často trochu manipulativní, aniž bychom si to uvědomovali. Např.:
“Když to všechno nesníš, nedostaneš bonbónek.”
“Když mne neposlechneš, nebudeš moje hodná holčička.”
“Kluci přece nebrečí.”
Vím, že je víc náročné motivovat dítě jinak než výše uvedenými způsoby. Ale jde to.
Stačí se zamyslet? Je opravdu tak důležité, aby dítě snědlo vše? Je cílem Vaší výchovy, aby se vám dítě snažilo zavděčit? Aby se bálo ztráty Vaší náklonnosti, když se nebude chovat, jak chcete? Je opravdu znakem mužnosti, že se neprojevuje smutek? Pokud chcete použít podmiňování (když…, tak něco), zkuste najít spíš motivaci, která logicky souvisí s tématem. Např. u malých dětí místo “Když se nepůjdeš umýt, nebude pak TV” třeba “Když se nepůjdeš rychle umýt, už ve vaně nebudou bublinky.”
Tento text nemá za cíl ve Vás vzbouzet pocity viny, pokud někdy nějakou manipulativní techniku použijete. Většina to lidí to někdy dělá. Nikdy ale není pozdě naše chování po malých krůčcích změnit. A uvědomění si, co vlastně dítě učíme, je prvním velkým krokem ke změně.
Chceme-li tedy, aby naše dítě bylo odolné manipulaci, měli bychom mu (úměrně věku) dát možnost vyjádřit nesouhlas. A mít dítě rád, přestože nesouhlas s námi projevuje. Neznamená to, že vždy dítě dostane, co chce. Ale že může vyjádřit, že něco nechce, nebo že chce něco jiného. A mít pocit, že je mu nasloucháno. Potom se společně hledá kompromis nebo je mu vysvětleno, proč něco nejde. Pokud toto dítě nezná, je pravděpodobnější, že bude manipulaci od jiných brát jako něco normálního. Nebude se ale už možná jednat o to, jestli dítě něco sní nebo nesní. Ale třeba o to, jestli nechá někoho jiného dělat se svým tělem něco, co je mu nepříjemné.
Podle Nováčkové (2023) pomáhá vyhnout se manipulaci důvěra k dítěti, k jeho přirozenému vývoji. Když dítě vývojově k něčemu dozraje, tak se to projeví jako zájem o něco nového, co dosud dítě nezajímalo. Takže místo nutit dítě do činností, o nichž si rodiče z neznalosti představují, že by je mělo dělat, je možné prožívat radost a uspokojení z doprovázení dítěte v tom, o co má zájem samo.
Při konverzacích o dětech často slýchám otázku, zda je dítě hodné. Myslí se tím poslušné. To je podle mne velkou společenskou hodnotou. Jak ale říká Nováčková (2023) “poslušný člověk je snem každého diktátora”. Zamysleme se tedy, zda chceme mít poslušné dítě nebo šťastné a manipulaci odolné dítě.
Dle Kantora (2006) jsou k manipulaci náchylní jedinci, kteří jsou naivní, nezralí, závislí, neopatrní a důvěřiví. Děti tedy mají k tomu být manipulováni obecně mnohem větší tendenci. Dále jsou častěji manipulováni lidé, kteří se cítí osamělí a nejistí. Takže pokud chcete své dítě před manipulací trochu ochránit, zajímejte se o něj, o jeho pocity, o jeho sny a strachy. Podpořte ho, ať má zdravé sociální vazby s vrstevníky i jinými generacemi. Čím méně osamělé a čím více zdravě sebevědomé se bude cítit, tím snižujete šanci, že s ním bude manipulováno.
A hezkým, respektujícím, otevřeným vztahem s dítětem také docílíte, že pokud se dítě někdo manipulovat pokusí, svěří se vám a Vy ho v situaci budete moct zorientovat a vysvětlit mu, jak se může bránit.
Držím vám palce na vaší cestě.
